RIZIKA ETF A PASIVNÍHO INVESTOVÁNÍ – A JAK JE PRAKTICKY ELIMINOVAT

Pasivní investování slibuje zhodnocení bez práce a vysokých poplatků. To s sebou ale nese paradoxní problém: čím víc lidí do indexů investuje, tím křehčí a nebezpečnější celý systém začíná být.

Pokud vás zajímá, jaká rizika se s tím pojí, jaké scénáře jsou ve hře a jaká řešení máte k dispozici, abyste mohli v noci klidně spát, že jste pro bezpečnost svých investic udělali maximum, čtěte dál.

Evropa vs. USA

Podle nejnovějších dat analytické společnosti Morningstar a Evropské asociace správců fondů prochází akciový trh obrovskou proměnou. Zatímco v Evropě si aktivní investoři stále drží většinu a poměr sil je zhruba 60 ku 40, v Americe už pasivní indexové investice převládly.

Jeden trend je ale společný pro oba kontinenty – drtivá většina nových peněz dnes teče výhradně do pasivních nástrojů. Směr je tedy jasný. Díky své jednoduchosti zažívá pasivní investování obrovský boom. Jenže toto automatické nakupování celého trhu s sebou přináší i odvrácenou stranu a rizika, o kterých se moc nemluví.

V dnešním článku se proto podíváme nejen na tato rizika, ale i na 4 scénáře od největších světových investorů, jak vlastně tento trend změní akciový trh. A co je nejdůležitější – ukážeme si, jak můžete svá portfolia před těmito vlivy prakticky ochránit. Tak pojďme na to.

Rizika pasivního investování

Začneme u rizik. Masivní přesun peněz k pasivním indexům a ETF sice dokáže ušetřit spoustu peněz na poplatcích, ale zároveň od základů mění to, jak se trh chová.

Slavný investor Michael Burry, kterého můžete znát z filmu Sázka na nejistotu, tento fenomén dokonce nazval „indexovou bublinou“. Jestli má pravdu, a skutečně se jedná o bublinu, to ukáže až čas, ale určitá rizika vidíme už dnes.

1. riziko

Prvním klíčovým rizikem je narušení cenotvorby.

Aktivní investoři kontrolují finanční zdraví firem v jejich finančních výkazech, analyzují konkurenci a na základě toho kupují akcie, když jsou podhodnocené, nebo prodávají, když jsou předražené. Tím se podílí na určování férové ceny akcií.

Pasivní fondy ovšem nic z toho nedělají. Kupují akcie mechanicky podle toho, jak velká daná firma je, bez ohledu na její reálné výsledky nebo dluhy. Pokud na trhu nezůstane dostatek aktivních investorů, ceny akcií přestanou odrážet realitu.

2. riziko

Dalším rizikem je extrémní koncentrace trhu.

Většina populárních indexů jako S&P 500 je vážená podle tržní kapitalizace. To znamená, že z každé stovky, kterou pošlete do indexu, jde největší část těm největším firmám jako je Nvidia, Apple, Google, Microsoft a další.

Vzniká tak efekt sněhové koule. Čím víc peněz teče do indexů, tím víc peněz tyto fondy dávají do největších technologických gigantů, což dál tlačí jejich ceny nahoru. Zatímco malé byť kvalitní a ziskové firmy zůstávají na okraji zájmu.

S tím pak samozřejmě souvisí i menší diverzifikace, protože pokud by tyto technologické giganty postihly jakékoli potíže, stáhnou s sebou dolů celý trh. Pasivní investoři tak, často nevědomky, nesou riziko, že výkonnost jejich celého portfolia závisí na úspěchu hrstky firem.

3. riziko

Další riziko představují potenciálně větší šoky na trhu.

V dobách růstu funguje pasivní investování skvěle. Ovšem v momentě paniky nastává problém. Pokud se retailoví investoři rozhodnou hromadně vybrat peníze z ETF, pasivní fondy musí mechanicky prodávat všechno, co index obsahuje, aby měly na vyplacení hotovosti. To může spustit lavinu masivních výprodejů a prohloubit tržní propady i u zdravých firem.

4. riziko

A posledním nemalým rizikem je oslabení správy společností.

Tři největší poskytovatelé ETF na světě (BlackRock, Vanguard a State Street) dnes drží obrovské procento hlasovacích práv v téměř každé velké veřejně obchodované firmě. Tito pasivní správci však nemají kapacitu (a často ani motivaci) detailně řídit a kontrolovat management stovek firem tak, jak by to dělali aktivní akcionáři.

Problém je to z důvodu, že se vytrácí princip zdravého kapitalismu. Když chybí aktivní dohled a tlak na výsledky, firmy začínají lenivět. Vedení společností má de facto volnou ruku, protože jejich hlavní akcionáři hlasují spíše formálně podle tabulek a ne ve skutečném zájmu posouvat a zlepšovat byznys dané firmy.

Scénáře, které mohou nastat

Na základě těchto rizik tak už probíhají poměrně vášnivé debaty o tom, co se stane, až indexy pohltí příliš velkou část trhu. Uznávaní ekonomové, legendární investoři jako Michael Burry a Howard Marks nebo analytici z JPMorgan a Goldman Sachs nejčastěji uvádí čtyři hlavní scénáře.

Scénář č. 1

Nejuznávanějším scénářem č. 1 je ten, že ve chvíli, kdy se dostane pasivní investování do bodu zlomu, tak nastane jakýsi „Zlatý věk“ pro aktivní investory.

Tento scénář vychází z předpokladu, že jakmile pasivní fondy nakupují mechanicky všechno bez ohledu na kvalitu, tak se rozevírají na trhu obrovské nůžky mezi cenou a realitou. Skvělé, ziskové, ale menší firmy budou extrémně podhodnocené, zatímco technologičtí giganti budou absurdně předražení.

Pro aktivní investory tak přijdou žně, protože budou moct snadno nakupovat podhodnocené třešničky případně shortovat předražené giganty.

Jakmile tito aktivní hráči začnou generovat výrazné nadvýnosy oproti indexům, tak přirozeným důsledkem bude, že se kapitál začne přirozeně přelévat od pasivního investování zpět k aktivnímu. A trh se tak sám dostane zpátky do rovnováhy.

Scénář č. 2

Druhý scénář očekává prasknutí „Indexové bubliny“ a systémový šok. Za tímto temnějším scénářem stojí právě Michael Burry, který tvrdí, že pasivní investování způsobilo masivní deformaci likvidity.

Pokud miliardy dolarů tečou do největších akcií, vzniká iluze, že tyto akcie jsou extrémně likvidní a bezpečné. Jenže pokud přijde nečekaný vnější šok – nějaká nová černá labuť a retailoví investoři začnou v panice z ETF peníze hromadně vybírat, tak algoritmy indexových fondů budou muset bez přemýšlení prodávat všechno, aby uspokojily výběry.

Na trhu se ale v tu chvíli nemusí najít dostatek kupců pro tak masivní objem akcií. Tento nedostatek likvidity tak může způsobit prudký, lavinový propad trhu, který bude mnohem hlubší než minulé krize.

Scénář č. 3

Třetí scénář se neopírá o teorii, ale o reálný historický precedens z Japonska, kde pasivní investování zašlo mezi lety 2010 až 2024 nejdále.

Japonská centrální banka dlouhé roky ve velkém nakupovala tuzemská ETF, aby podpořila ekonomiku. Stala se tak největším akcionářem mnoha japonských firem. Ale když většinu trhu vlastní pasivní subjekty jako stát, nebo obří správci jako BlackRock a Vanguard, tak mizí ten už zmiňovaný tlak na management firem, aby inovoval a choval se efektivně.

Výsledkem pak jsou nefunkční a neefektivní firmy, které přežívají jen proto, že jsou součástí indexu a neustále do nich přitékají pasivní peníze. To pak způsobuje dlouhodobou stagnaci trhu, nízkou produktivitu a neochotu firem riskovat a inovovat.

Scénář č. 4

Čtvrtý scénář nabízejí analytici z velkých investičních bank jako JP Morgan a Goldman Sachs a upozorňují na to, že dominance pasivních fondů způsobí vyšší křehkost trhu a zapříčiní bleskové krachy.

Pasivní investoři své pozice drží dlouhodobě a neobchodují každý den, čímž klesá objem akcií, které jsou skutečně volně v oběhu pro denní cenotvorbu. Když se pak na trhu objeví velká zpráva např. změna úrokových sazeb nebo geopolitický konflikt, na trhu zbývá méně aktivních obchodníků, kteří by absorbovali šok.

Trh pak sice může dlouhodobě růst, ale bude mnohem křehčí a náchylnější k extrémním výkyvům. V některé dny se tak indexy bez jasného důvodu mohou propadnout o několik procent a druhý den opět vyletět nahoru, protože bude chybět stabilizační prvek aktivních investorů.

Na základě těchto scénářů se tak většina investičních stratégů shoduje na tom, že pasivní investování sice nezničí kapitalismus, ale do značné míry změní pravidla hry. V budoucnosti se tak dají očekávat cykly, ve kterých se budou střídat období, kdy pasivní fondy poženou trh nahoru a ty pak vystřídají období, kdy budou aktivní investoři díky neefektivitě indexů slavit velký návrat.

Tři klíčová řešení

S ohledem na tyto obavy tak dává smysl hledat protiopatření, která by dokázala dopady zmíněných rizik a scénářů zmírnit.

V principu se nabízejí tři klíčová řešení, která si můžete zvolit na základě toho, kolik času a energie jste ochotní investování věnovat a také po jak vysokém zhodnocení se poohlížíte, protože i tady platí, že čím víc investování dáte o to víc se vám odmění. Ale začněme nejprve tím nejjednodušším a časově nejméně náročným řešením.

1. Přechod na Aktivně spravovaná ETF.

Toto je poměrně elegantní most mezi pasivním a aktivním světem. Protože můžete stále využívat výhody ETF jako jsou nízké poplatky, minimální časová náročnost, obchodování na burze a žádné vstupní poplatky, ale uvnitř fondu probíhá aktivní výběr akcií profesionály.

Aktivně spravovaná ETF si v posledních letech získávají čím dál víc na popularitě a s nadsázkou by se dalo říct, že jde o podílové fondy v novém modernějším ale hlavně výhodnějším provedení. Tyto fondy nekupují celý trh, ale aktivně vybírají vítěze v různých byznysových oblastech, které pasivní indexy přehlížejí, což je strategie, kterou uplatňují například JPMorgan nebo Fidelity.

Na zamyšlenou ale určitě stojí zmínit řečnickou otázku, jestli tato aktivně spravovaná ETFka dokážou zahodit společně se svým starým zatuchlým hávem vysokopoplatkových podílových fondů také svoji dosud většinou nepřesvědčivou výkonnost.

2. Kombinovaný přístup

Druhé řešení představuje kombinovaný přístup, kdy je možné část portfolia nechat v pasivních investičních nástrojích a část vkládat do těch aktivních. Tedy do už zmíněných aktivně spravovaných ETFek a nebo do jednotlivých akciových firem, které si sami vyberete.

Tento model vám umožňuje nechat část kapitálu pracovat v rámci celého trhu s očekávaným průměrným výnosem a libovolnou část nechat pro vlastní investiční výběr s potenciálem vyššího výnosu.

Díky tomu získáte to nejlepší z obou světů – širokou diverzifikaci prostřednictvím nízkonákladových fondů a ty nejlepší třešničky se silnou konkurenční výhodou, jaké akciový trh nabízí.

Sami si tak určujete poměr mezi klidným pasivním růstem a aktivním hledáním vítězů, kteří vaše portfolio posunou o úroveň výš.

3. Aktivní investování

Třetí možností je pak čistě aktivní investování, kdy plně přebíráte zodpovědnost za svůj investiční výběr.

Tato varianta je časově nejnáročnější, ale současně umožňuje dosáhnout nadprůměrných výsledků. Při aktivním investování máte svoje finance maximálně ve svých rukách.

Tento přístup už vyžaduje promyšlenou strategii, schopnost vyhledávat podhodnocené akcie a pevnou disciplínu při tržních výkyvech. Ale pokud jste ochotní věnovat čas hlubšímu porozumění jednotlivým společnostem, otevírá se vám cesta k maximálnímu využití potenciálu finančních trhů.

Tohle je směr, který jsem si vybrala já, kam ukládám i finance svých dětí a pokud je to něco, co láká i vás, nemusíte na to být sami. Na webu projektu uspesnainvestorka.cz najdete kurzy, individuální konzultace, nabídku přednášek a spoustu užitečných materiálů dostupných zdarma. Celou nabídku najdete ZDE.

Závěr

Ať už se rozhodnete pro pasivní cestu, nebo je vám bližší aktivní přístup, nejdůležitější je v první řadě začít a rozumět tomu, co děláte. Investování totiž není o slepém následování trendů, ale o budování bezpečné budoucnosti podle vašich vlastních pravidel.

A pokud jste se dodívali až sem, ukazuje to, že máte obrovskou trpělivost a chuť jít pod povrch, což je mimochodem ten nejlepší základ pro váš dlouhodobý úspěch.

Pokud se vám dnešní článek líbil, budete skvělí, když ho podpoříte sdílením, nezapomeňte si zapnout i odběr (ZDE na konci stránky), aby vám neutekl ani příští nejnovější článek. Já se s vámi pro dnešek loučím, děkuji vám za pozornost a budu se těšit zase příště.