
Máte v portfoliu americké akcie nebo ETF? Pojí se s nimi totiž riziko dědické daně, která může představovat až 40% jejich hodnoty. Pokud vás zajímá, jestli se tato daň týká i vás a jaká opatření můžete udělat, abyste se této dědické dani vyhnuli, čtěte dál.
Americká federální dědická daň je téma, které mnoho českých investorů přehlíží. A to buď z důvodu, že o ní neví a nebo se cítí být plní sil a toto riziko si nepřipouští. Život je ale nevyzpytatelný a vždycky je dobré, když má člověk dostatek informací a je připravený i na nepříjemná překvapení.
Do značné míry je tohle i otázka ohleduplnosti vůči těm, kteří tu po nás zůstanou a pro které by mohlo být řešení americké byrokracie a nečekané finanční ztráty v už tak dost těžkých chvílích další zbytečnou zátěží.
Pojďme se proto v dnešním článku podívat na to, za jakých podmínek se vás tato dědická daň týká a taky na celkem 6 variant řešení, která můžete využít, abyste se této dani legálně vyhnuli.
Tak pojďme na to.
Začneme nejprve tím, koho se americká dědická daň týká. V první řadě se vztahuje na americké nerezidenty, tedy na české ale i slovenské investory, kteří vlastní americká aktiva jako fyzické osoby, přičemž tato aktiva přesahují hodnotu 60 000 USD. To je při aktuálním kurzu přibližně 1 240 000 Kč.
– Teď se pojďme trochu blíž podívat na ten majetek. U něj je totiž rozhodující to, že se skutečně jedná o majetek s původem v USA. Sem se řadí americká ETF, která mají domicil v USA, typicky například ETF sledující index S&P 500. Spolehlivým indikátorem je v tomto případě to, že jejich ISIN, tedy jedinečný dvanáctimístný identifikační kód začíná na písmena US (US01234556789).
– Jak už jsem zmínila v úvodu, tak sem spadají také akcie amerických společností. Jejich ISIN také automaticky začíná na US, ovšem v případě akcií už není ISIN rozhodující tak jako u ETF, ale nejdůležitější je to, kde daná akciová firma skutečně sídlí.
Uveďme si příklad: Můžete si třeba koupit akcie nějaké evropské firmy, která je v nabídce formou ADR, tedy formou amerických depozitních certifikátů. V porovnání s klasickými kmenovými akciemi to bývá často lepší volba, protože jsou ADR likvidnější a třeba i cenově dostupnější. Každopádně ve chvíli, kdy si koupíte třeba ADR společnosti Hermès, která prodává luxusní zboží, tak sice ISIN začíná na US, ale americká dědická daň se na takovýto cenný papír nevztahuje, protože sídlo společnosti Hermès se nachází ve Francii a ne v Americe.
– A do třetice u majetku ještě zůstaneme, už padla zmínka o ETF a akciích, ale ve chvíli, kdy využíváte amerického brokera jako je například Interactive Brokers, tak se do toho limitu 60 000 USD počítá i volná hotovost, kterou máte na tom svém brokerském účtu uloženou, ať už po předchozím prodeji a nebo připravenou na nové nákupy. V takovém případě pak nehraje žádnou roli to, jestli je daná hotovost v dolarech, eurech nebo korunách, ale pouze tím, že je uložená u amerického brokera už se započítává do limitu.
Než se pustíme do jednotlivých možností, díky kterým se dá legálně americké dědické dani vyhnout, tak se ještě zaměříme na samotný limit a na to, kolik vlastně dědicové zaplatí, v případě, že se jich daň týká.
Ten limit 60 000 USD funguje tak, že ve chvíli, kdy se hodnota majetku vejde do tohoto limitu, to znamená bavíme se například o amerických aktivech v hodnotě 50 000 USD, tak se dědická daň vůbec neřeší.
Ale ve chvíli, kdy už má majetek hodnotu například 100 000 USD, tak se od něj odpočítá těch 60 000 USD, které představují nezdanitelné minimum a zbylých 40 000 USD pak už podléhá zdanění.
Sazba daně je progresivní, což znamená, že začíná na 18% a postupně se zvyšující se částkou stoupá až ke 40%. Vše se v tomto směru řídí výhradně podle amerického práva pro cizince, protože Česko ani Slovensko nemá uzavřenou s USA žádnou smlouvu o zamezení dvojího zdanění v oblasti dědictví.
Takže jakmile dojde k úmrtí investora, jehož americká aktiva přesahuji 60 000 USD, tak například u Interactive Brokers následuje zablokování majetku a dědicové se k němu nedostanou, dokud nepředloží potvrzení, že za něj řádně uhradili daň v požadované výši. Což může být při řešení samotné ztráty člověka velmi nepříjemný finanční výdaj, se kterým se nepočítalo a který v danou chvíli třeba ani není kde vzít.
Přejděme teď proto k možnostem, které se nabízí a díky kterým je možné se americké dědické dani vyhnout. Těch možností, na které se podíváme, je celkem 6.
První a asi nejčastější možností, jak se americké dědické dani vyhnout, je jednoduše se vyhnout americkým aktivům, to znamená nekupovat americká ETF ani americké akcie.
U těch ETFek existuje poměrně dobrá alternativa v podobě evropských ETFek, to znamená, pokud se například nechcete vzdát indexu S&P 500, tak si ho můžete koupit prostřednictvím některého z evropských ETFek, které mají domicil v irsku a jejich ISIN bude začínat na IE.
U amerických akcií ale bohužel žádné takto elegantní řešení v nabídce není, takže pokud chcete mít v portfoliu třeba akcie Googlu, tak můžete maximálně kalkulovat s tím, abyste se vešli do toho 60 000 USD limitu a ve chvíli, kdy byste se s hodnotou všech svých amerických akcií dostali nad limit, tak pak zvážit výměnu za aktivum, na které se tato daň nevztahuje.
Pokud byste zvažovali výměnu amerických akcií za evropské, tak je to také samozřejmě možnost, jen je potřeba počítat s tím, že se vám poměrně výrazně zúží výběr kvalitních firem. Není totiž tajemstvím, že Evropa dlouhodobě ekonomicky zaostává za Amerikou a když to vezmeme jako celek, tak evropské akciové firmy obecně nedosahují tak dobrých finančních výsledků jako ty americké.
Druhou možností je navýšení limitu na dvojnásobek prostřednictvím společného účtu. To znamená, že si například manželé otevřou u brokera společný účet, přičemž oba dva budou rovnocennými vlastníky portfolia. A v okamžiku, kdy by jeden z nich zemřel, zbytek portfolia automaticky přechází na přeživšího.
Oba majitelé účtu tak mají k dispozici 2x 60 000 USD, což sice zůstává stejné, jako kdyby si otevřel svůj vlastní účet každý sám, ale velká výhoda spočívá v tom, že v okamžiku, kdy by jeden z těch dvou vlastníků zemřel, tak se celé portfolio automaticky převádí na přeživšího. To znamená, že ten přeživší může s akciemi dál nakládat a obchodovat, protože takovéto portfolio nepřechází do dědického řízení. To je obzvláště u akcií, jejichž cena výrazně kolísá, velké plus.
Nevýhodou anebo spíše takovou komplikací je, že ve chvíli, kdy je účet nastaven pro vlastníky opravdu 50/50, tak by na něj prokazatelně měly být posílány finanční prostředky z poloviny z bankovního účtu jednoho vlastníka a druhá půlka z účtu druhého vlastníka.
Možnost otevření společného účtu aktuálně v Česku nabízí v asi nejjednodušší a nejpohodlnější formě Interactive Brokers a využít ji mohou nejen manželé, ale také partneři nebo třeba rodič se svým už dospělým synem nebo dcerou.
Třetí možností, která se může zdát být nejideálnější, ale zároveň je mimořádně nevyzpytatelná, je, převedení majetku ještě za života, na manžela, manželku, partnera, partnerku nebo děti.
Takže v momentě, kdy máte tušení, že už se blíží váš konec a nechcete své dědice připravit o část hodnoty svých amerických aktiv kvůli americké dědické dani, můžete převést své akcie, případně je kompletně prodat a převádět už pouze hotovost, což je ve výsledku ještě rychlejší cesta, která bude trvat v řádech dnů.
Docela důležitou podmínkou tady však je poměrně pevné zdraví a jasná mysl až do samotného konce.
Navíc tady vyvstává riziko, že v případě převodu akcií se transakce nestihne právně a technicky kompletně dokončit, a tudíž ji americký finanční úřad může v případě úmrtí krátce po převodu považovat za neplatnou.
Možnost číslo čtyři je založit si životní pojištění jako pojistku na daň. Někteří investoři zkrátka zůstávají investovat na americkém akciovém trhu a raději volí zřízení životní pojistky, která v případě jejich skonu rodině umožní bez problému uhradit americkou dědickou daň.
Tato strategie je oblíbená zejména u bonitních investorů s rozsáhlým portfoliem a pro které je administrativa spojená s vytvářením složitějších majetkových struktur příliš komplikovaná.
V tomto případě je však nutné si pečlivě spočítat náklady na pojistné v poměru k očekávané dani, aby toto opatření dávalo smysl a zbytečně jen nezatěžovala celkovou výnosnost vašeho portfolia.
Jednou z efektivních metod, jak trvale vyřadit své portfolio z dosahu americké federální dědické daně, je držení akcií prostřednictvím české obchodní společnosti – typicky přes s.r.o..
Podstata spočívá v tom, že společnost jakožto právnická osoba neumírá a i když zemře její jednatel nebo společník, tak majitelem akcií stále zůstává ta stejná firma. Z pohledu amerického daňového zákona tak nevznikla žádná povinnost k dědické dani. V rámci Česka se pak dědí „pouze“ obchodní podíl v oné společnosti.
Není tak třeba řešit žádný limit 60 000 USD, s.r.o.čko třeba může reinvestovat obdržené dividendy dál v rámci firmy a oproti výnosům z akcií může uplatnit náklady.
Na druhou stranu tato cesta se ale pojí s vyšší administrativní zátěží i náklady. To znamená, že právnické osobě broker zpravidla účtuje vyšší poplatky než fyzické osobě. Je potřeba vést podvojné účetnictví a protože jsou peníze zamčené ve firmě, tak pokud je budete chtít dostat k sobě, tak si budete muset vyplatit dividendu, která je zdaněna 15% nebo mzdu, ze které je třeba odvést sociální a zdravotní.
Velkou nevýhodou pak je určitě i to, že firma jakožto právnická osoba nemůže u akcií uplatňovat tříletý časový test.
Poslední možnost představuje založení svěřenského fondu. Z hlediska americké dědické daně funguje podobně jako s.r.o. – majetek vyčleníte do fondu, čímž ho právně přestanete vlastnit vy jako fyzická osoba, a tudíž se na něj při vašem skonu americká daň nevztahuje. Fond totiž funguje dál a majetek v něm zůstává zachován pro vaše nejbližší podle pravidel, která si sami předem určíte.
Tato varianta přesahuje rámec pouhé daňové úspory, protože do rodinných financí vnáší hlubokou myšlenku mezigeneračního budování bohatství. Ve svěřenském fondu se totiž zásadně mění nastavení mysli všech zúčastněných – členové rodiny přestávají být vnímáni jako dočasní vlastníci, kteří mají tendenci majetek pouze spotřebovat, ale stávají se z nich odpovědní správci rodinného odkazu.
Tento přístup chrání jmění před neuváženým rozdrobením a umožňuje vám nastavit pravidla tak, aby majetek jednotlivé členy podporoval, například prostřednictvím financování vzdělání, formou příspěvku na pořízení prvního bydlení, pro rozjezd vlastního podnikání, nebo třeba jako pravidelná renta.
Ale pojí se s tím i podmínky, kdy je renta vyplacena například pouze při dokončení vysoké školy nebo povinnost spravovat majetek ve fondu jakožto řádný hospodář. Majetek ve fondu tak neslouží jen k okamžitému užitku, ale cílem je, aby se stal dlouhodobým nástrojem, který celou vaši rodinu posune dál.
Mezi nevýhody patří, že je potřeba počítat s tím, že založení svěřenského fondu je administrativně i finančně nejnáročnější cestou a stejně jako u s.r.o. tady přicházíte o výhodu tříletého časového testu.
Svěřenský fond je tak řešením pro ty, kteří už nepřemýšlejí pouze v horizontu svého života, ale chtějí vybudovat skutečné rodinné bohatství.
Jak jste měli možnost vidět, způsobů, jak ochránit své celoživotní úspory před americkou byrokratickou zátěží, je celá řada – od jednoduché změny investiční strategie až po složitější právní struktury. Každá z variant má svá pro a proti a záleží tak především na velikosti vašeho portfolia a vašich rodinných plánech.
Ať už vám bude nejvíce vyhovovat kterákoli ze zmíněných možností, věřím, že vám dnešní přehled pomohl se v této problematice lépe zorientovat a že díky němu budete moct investovat s větším pocitem klidu.
Pokud jsou daně něco, co právě řešíte, mohly by vás zajímat i příklady ke 100 000 Kč limitu, se kterým si lidé při investování do akcií často neví rady. Příklady najdete volně ke stažení ZDE.
Pokud se vám článek líbil, budete skvělí, když ho podpoříte sdílením a nezapomeňte si zakliknout i odběr ZDE (na konci stránky), ať vám neuteče ani příští nejnovější článek. Já se s vámi pro dnešek loučím, děkuji vám za pozornost a budu se těšit zase příště.