VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE: LEKCE Z AKCIOVÉ HISTORIE

Velká hospodářská krize – začala nenápadně, ale její dopady byly katastrofální. Na historické tragédie se velmi rádo zapomíná a nejinak je tomu i ve světě financí. Při zkoumání jejich příčin a následků je ale možné získat cenné informace a ponaučení, které přijdou vhod při budoucích investičních rozhodnutích. Pojďme si dát proto takovou malou lekci historie.

Jak to všechno začalo

Píše se rok 1918 a po čtyřech letech konfliktu konečně končí První světová válka. Amerika z ní vychází jako jeden z vítězů a vstupuje do období ekonomické prosperity a kulturních změn později známých jako bouřlivá 20. léta. Svůj růst zaznamenává pošta, vojáci se vrací z války, zpožděné projekty se znovu obnovují a na trh práce vstupuje mnohem víc žen. Tohle všechno znamená, že má více lidí plat, který mohou utrácet.

V roce 1920 tak přichází první rozhlasová reklama a zdá se, že funguje. Nedávné vynálezy jako vysavač a automatická pračka se stávají horkým zbožím a všechno vypadá hodně dobře. Banky rozdávají půjčky skoro každému, což znamená, že si nejnovější a nejlepší vychytávky může koupit ještě více lidí.

Všichni pokukují po nejnovějším modelu T od Henryho Forda, díky kterému se stává život ještě jednodušší, protože si lidé mohou zajet zatančit charleston najednou do jakéhokoli podniku ve městě a společnosti díky tomuto novému stylu života bohatnou.

Více peněz = příležitost investovat

Průměrní Američané dosahují na docela slušný plat a začínají přemýšlet, co dělat s penězi navíc. Další novou pračku ani nové auto nepotřebují, tak co třeba peníze investovat?

Akciový trh tak nabývá na popularitě a s tím, jak na akciovém trhu přibývají další a další lidé, investoři zjišťují, že vydělat peníze na akciích se zdá být velmi snadné. Všichni si začínají myslet, že akciím výborně rozumí a všichni od leštiče bot po taxikáře obchodují s akciemi jako největší magnáti z Wall Street, kteří sypou své celoživotní úspory do jakékoli společnosti, která je v daný den populární.

Ve skutečnosti se dá vydělat tolik peněz, že si lidé berou na investování půjčky, aby mohli vydělávat ještě víc a víc. Vydělávat chtějí samozřejmě i banky a tak si půjčují peníze z účtů svých klientů a nakupují za ně také akcie. V Americe tak v této době běží prohibice, na vzestupu je jazzová hudba a do roku 1929 se dají na akciových trzích vydělat opravdu dobré peníze.

Index Dow Jones například vzrostl od roku 1924 do roku 1929 o 333%.

Ceny akcií rostou, ale…

Ceny akcií rostou tak rychlým tempem, že společnosti mají problém držet krok a dosahovat stejného růstu zisků. Což neznačí nikdy nic dobrého. Výroba se začíná zpomalovat, Henry Ford nevyrábí tolik nových modelů T a lidé celkově nenakupují tolik věcí. Začíná to vypadat, že očekávaný růst společností byl přehnaně vysoký, začínají klesat mzdy a snadnému bohatnutí je konec.

Dokonce začínají růst úrokové sazby, ale navzdory tomu akciový trh ještě pořád roste. Ekonomika se začíná zadrhávat, ale investoři tyto problémy víceméně ignorují a stále nakupují takřka veškeré akcie bez rozdílu. I když dojde k několika málo poklesům, tak sentiment zůstává stále převážně pozitivní a lidé dál doslova sází na trhy. Hlas rozumu se ale ozývá pořád hlasitěji a nejistota investorů se zvyšuje.

Černý čtvrtek

Až přichází 24. říjen 1929 známý jako Černý čtvrtek. Teoreticky bývá tento den označován jako začátek Velké hospodářské krize.

Investoři byli pořádně vyděšení čtením novinových titulků píšících o krachu akciového trhu a jakmile se otevřely trhy, investoři začali prodávat. V ten den došlo ke zobchodování rekordního množství akcií 12,9 milionů kusů a k poklesu trhu o 11%.

Lidé prodávali tolik, že cenové ukazatele nestačily držet krok se zobchodovanými objemy, takže ani chvílemi nebylo vidět, co se prodává a všechny tyto prodeje táhly akciový trh dolů. Rázem došlo k vymazání velké části amerického bohatství.

V následujících dnech se trhy částečně zotavily, mimo jiné díky snaze největších finančních gigantů v čele se členy rodiny Rockefellerů, kteří se snažili nakupováním velkých objemů akcií vrátit do veřejného prostoru důvěru v trh. V podstatě tak použili taktiku, která zabrala při panických výprodejích už v roce 1907. Ovšem tentokrát byly jejich snahy marné.

Černé úterý

29. října přišlo Černé úterý. Dow Jones spadl o 12% a rekord 12,9 milionů prodaných akcií ze čtvrtku vystřídal v úterý nový rekord 16,4 miliony akcií. Trhy za jediný den odepsaly 14 miliard dolarů a některé akcie byly najednou bezcenné.

Lidé přišli o své celoživotní úspory a ti, kteří si na investování půjčili, byli náležitě naprosto zdrcení. Velká hospodářská krize se tak stala dosud nejhorším hospodářským poklesem v historii industrializovaného světa.

Index Dow Jones klesal ještě další tři roky a poté, co ztratil takřka 90% své hodnoty z maxima v roce 1929, mnozí přišli o práci, protože společnosti zavíraly.

Zasaženi nebyli jen investoři, ale i banky, které na trzích také prodělaly obrovské ztráty. Lidé tak ze svých bankovních vkladů v bankách dostali zpět jen 10 centů za každý dolar, který měli na účtu. Banky po celé zemi se uzavřely a nezaměstnanost tehdy dosáhla nejvyšší úrovně v historii USA: 24,9%.

Těžké časy během 30. let

V té době se staly naprosto běžným jevem nejrůznější vývařovny, noclehárny a bezdomovectví. Ať už v té době lidé investovali své peníze, vypůjčené peníze, nebo jen drželi peníze na bankovním účtu, tak deprese zasáhla finančně v podstatě všechny.

Během 30. let nastaly těžké časy a ani fiskální politika a intervence Franklina Roosevelta toho moc nezměnily. Skutečná změna přišla až s nástupem Třetí říše v Německu. Velká hospodářská krize totiž nebyla pociťovaná jen v Americe, ale díky čerstvé globalizaci byly její důsledky znát v podstatě po celém světě.

Tehdy došlo k vzestupu Hitlera, který se zdál být pro mnohé majákem v temné době, stvořil nacistickou stranu, shromáždil armádu a v roce 1939 zahájil Druhou světovou válku. Válka vytvořila nejen v Americe nová pracovní místa a jedna tragédie v podobě Velké hospodářské krize tak byla ironicky ukončena započetím další tragédie.

Kdo za to může ?

Odbornici se nemohou shodnout na tom, proč trvala Velká hospodářská krize tak dlouho, kvůli čemuž měla o to katastrofálnější důsledky. Někteří ekonomové vidí jako jasného viníka FED, který údajně nedělal svoji práci dostatečně dobře a naopak svými úrokovými sazbami přispěl k ještě větší destabilizaci finančního systému v USA.

Rozhodně ale z toho celého utrpení vzešly cenné poznatky o tom, jak mocná dokáže být chamtivost, strach z trhů, když se vymknou kontrole a zároveň jaký destruktivní potenciál mají spekulace.

V reakci na Velkou hospodářskou krizi byly později schváleny zákony o dluzích tak, aby chránily jak finanční instituce, tak i vklady klientů. A byla založena Federální korporace pro pojištění vkladů a Komise pro cenné papíry a burzy, které mají zajistit, aby se to, k čemu došlo na trzích v roce 1929, už neopakovalo.

V dnešní době o skoro 100 let později už samozřejmě mezi námi nechodí pamětnici této události, ale přesto bychom na tuto lekci, kterou nám Velká hospodářská krize jako společnosti uštědřila, neměli zapomenout. Chamtivost, strach a spekulace se totiž s různými přestávkami vždy znovu přihlásí o slovo. Pokud se vám článek líbil, nenechte si ujít ani ten příští a zapněte si odběr ZDE (na konci stránky).

Kamila Kudělová
Moje mise je podporovat ženy na jejich cestě k dalšímu příjmu a finanční nezávislosti díky tomu, že se naučí úspěšně investovat do akcií.