Zajímá vás, jak dosáhli největší akcioví investoři svého bohatství? Jakými zásadami se řídili a jaká pravidla uplatňovali? Dnes se podíváme na 13 nejlepších, přičemž investor, který se umístil na 13. místě, poráží trh už celých 25 let a investorovi na prvním místě se totéž daří dokonce už 59 let. Pokud chcete vědět, co stojí za jejich úspěšnými strategiemi, čtěte dál.
Úspěch na akciovém trhu bývá občas připisován štěstí a nebo nějakým skoro až nadpřirozeným schopnostem. Skutečnost je ale taková, že pokud se někomu daří překonávat trh desítky let, tak to rozhodně není náhodou ani štěstím. A jak brzy při seznámení s jednotlivými investory zjistíte, tak k tomu nepotřebovali ani magické schopnosti. Každý z nich si stanovil svá pravidla a k úspěchu ho pak dovedlo to, že se těch pravidel držel.
Kritériem pro výběr investorů do následujícího žebříčku bylo jejich zaměření na hodnotové investování do akcií a pak délka jejich profesionální investiční kariéry, během které dokázali současně překonávat trh. Pokud si aktuálně sestavujete svá vlastní investiční pravidla a nebo je chcete vylepšit, pojďte se nechat inspirovat těmi nejlepšími.
Sérii největších akciových investorů zahajuje Glenn Greenberg. Jeho investiční kariéra čítá 25 let, během kterých se mu daří dosáhnout průměrně 16% ročně. Greenberg patří mezi investory, kteří zastávají spíše koncentrovaná portfolia. V praxi to znamená, že do jedné akciové firmy investuje minimálně 5% kapitálu. Od toho se pak následně odvíjí i počet akcií v jeho portfoliu, který se v průběhu let pohyboval okolo 12.
Díky svým dobrým výsledkům samozřejmě dostává otázku, co stojí za jeho úspěchem a tady se můžeme nechat inspirovat dvěma jeho radami: „Nakupujte skvělé podniky. A používejte jednoduché metody analýzy, čmáranice v poznámkovém bloku se často mohou ukázat jako cennější než počítačové modely.“
Dalším investičním velikánem je Lou Simpson. Jako profesionální investor působil 25 let, během kterých dosahoval průměrně 20% ročně. Později spojil síly s Warrenem Buffettem a podílel se velkou měrou na výběru akcií v Berkshire Hathaway.
Warren Buffett o Lou Simpsonovi mluvil jako o „disciplinovaném investorovi“. A sám Lou Simpson se ke své investiční strategii vyjádřil takto: „Spousta investorů dělá jednu věc – řežou květiny a zalévají plevel. Prodávají tak své vítěze a udržují své poražené v naději, že se vrátí. Obecně je ale efektivnější sekat plevel a zalévat květiny. Takže prodejte to, co se nepovedlo a nechte to, co funguje.“
Tohle je za mě docela těžká věc, mně osobně trvalo nějaký čas, než jsem se tím začala řídit, protože člověk si v takovou chvíli musí přiznat, že tahle investice se vážně nepovedla, ale je potřeba se s tím smířit a přesměrovat peníze do investice s větší pravděpodobností úspěchu. Mně v tomto pomáhá uvědomění, že akcie neví, že je vlastníte a nic vám nedluží.
Dále tu máme Anthony Boltona, který patří mezi nejúspěšnější hodnotové investory ve Velké Británii. Během 28 let se mu podařilo držet si průměrné roční zhodnocení 19%. Po ukončení svojí profesionální kariéry manažera fondu se s veřejností podělil o několik lekcí, které se za desítky let v investování naučil.
Jednou z nich je vědět, proč vlastníte akcie. Konkrétně řekl: „Neinvestujte podle tipů, protože jen velmi zřídka vyjdou. Měli byste vědět, co vlastníte a proč to vlastníte – jednoduše mít svou vlastní „investiční tezi“.
Další na řadě je Edward Thorp. Ten je označován jako investiční legenda a matematický génius. Kromě toho, že během 30 let jako profesionální investor dosahoval průměrně 20% ročně, tak je autorem několika funkčních teorií, díky kterým může hráč porazit casino – nejznámější je asi počítání karet v Black Jacku, se kterým přišel Edward Thorp jako úplně první.
Při investování tak klade velký důraz na práci s pravděpodobností a namísto toho, aby se snažil přesně odhadovat budoucnost, tak raději uvažuje nad potenciálními možnostmi, které mohou nastat.
Inspirující je v tomto i jeho pozitivní přístup, protože na otázku „Co když nějaká akcie ve vašem portfoliu klesne?“ odpověděl: „No, to je dobře, protože si pak můžu koupit víc.“ A když pak vzápětí dostal otázku „A co když půjdou nahoru?“ Tak odpověděl: „To je taky dobře, protože se pak cítím najednou bohatší.“
Na devátém místě je George Soros, který si během 30 let dokázal udržet průměrnou výši zhodnocení 30%. George Soros je pověstný tím, že při investičních rozhodnutích zůstává mimořádně klidný. To se přikládá jeho dětství, protože se narodil v Maďarsku do židovské rodiny, takže poměrně intenzivně prožil Druhou světovou válku. Po takové zkušenosti si pravděpodobně docela dobře uvědomujete rozdíl mezi strachem o život a strachem o peníze.
Co se týče investiční strategie, tak George Soros se neomezuje na jednu geografickou oblast, ale investiční příležitosti hledá po celém světě.
A velmi důležitou lekcí, kterou je dobré si od tohoto investora odnést, je, že přestože má na svém kontě obrovské investiční úspěchy, tak se nevyhnul ani obrovským prohrám. Jeho motto v tomto směru zní: „Nezáleží na tom, jestli máš pravdu nebo se mýlíš, ale kolik peněz vyděláš, když máš pravdu, a kolik ztratíš, když se mýlíš.“
Dalším investorem v pořadí je John Neff. Jeho profesionální investiční kariéra trvala 31 let a jeho průměrné roční zhodnocení vychází na 13,7%.
Typickým prvkem jeho investiční strategie bylo vybírat si akcie s nízkým poměrem p/e, což znamená, že cílil především na akcie, které v danou chvíli upadly mezi investory v nemilost, ale přesto se pořád jednalo o dobré společnosti se solidní pozicí na trhu.
Sám se na toto téma vyjádřil takto: „Můj sklon kupovat akcie, které nejsou oblíbené, je přirozený. Úspěch ale vyžadoval hodně vytrvalosti. Musíte být ochotni vydržet, když převládající moudrost říká, že se mýlíte. A to není instinktivní, spíš to jde proti instinktu.“
Na sedmém místě je kanadský investor Peter Cundill, ten investoval profesionálně 33 let s průměrným ročním zhodnocením 15%. Na samotném začátku prý Petera Cundilla přivedl k investování Benjamin Graham, protože Cundilla naprosto nadchly Grahamovy principy hodnotového investování.
Jako jeden z důležitých bodů svého úspěchu označoval Peter Cundill to, že by měl investor vědět, kdy prodat. Sám Cundill se v rámci správy svého fondu držel pravidla, že vždy prodá polovinu své pozice v akciích poté, co se cena akcií zdvojnásobí. Zbývající polovina pak zůstala na zvážení, jestli ještě pokračovat v držení a nebo ji také prodat.
Tady na jednu stranu musím vyzdvihnout to, že je opravdu důležité mít předem stanovené pravidlo, za jakých podmínek budete akcii prodávat. Na druhou stranu, tohle konkrétní pravidlo mi nepřipadá úplně ideální. Protože aktuálně mám v portfoliu akcii, která je přesně na dvojnásobku svojí nákupní ceny, ale díky tomu, že se firmě daří dobře, neustále navyšuje svůj zisk, tak ta dvojnásobná cena momentálně odpovídá průměrnému férovému ohodnocení.
Takže já se prodávat ještě nechystám a v praxi se mi osvědčilo pravidlo, že o prodeji akcie začnu uvažovat nejdříve ve chvíli, kdy je akcie nadhodnocená o minimálně 20% a potom případně ve chvíli, kdy tak jak říká Peter Lynch, se začne kazit příběh firmy. Každopádně ten bod, vědět, kdy akcie prodat, se často opomíjí, ale je velmi důležitý.
Dalším velkým investorem byl John Templeton, ten stál v čele svého fondu 38 let během kterých dosahoval průměrného výnosu 15 % ročně. John Templeton se stal prakticky průkopníkem podílových fondů, díky kterým získal miliardové bohatství a následně se zařadil mezi nejštědřejší filantropy v historii.
Za zmínku stojí hlavně dvě jeho zásady: První je: „Než začnete investovat, udělejte si domácí úkol.“ Jde zkrátka o to, zjistit si o akciové firmě potřebné informace, na základě kterých se pak můžete informovaně rozhodnout, jestli do akcií investovat nebo ne.
Pokud vás zajímá, co všechno je ke zpracování takového domácího úkolu potřeba, mrkněte na info ke kurzu Cesta úspěšné investorky ZDE.
A druhou zásadou Johna Templetona je: „Učte se ze svých chyb.“ Konkrétně řekl: „Jediný způsob, jak se vyhnout chybám, je neinvestovat, což je největší chyba ze všech. Je v pořádku dělat chyby, ale člověk by se jimi neměl nechat příliš odradit. Měl by posoudit, co se pokazilo a v budoucnu se tomu vyhnout.“
Na pátém místě už se dostáváme k investorovi Sethu Klarmanovi, který profesionálně investuje prozatím 40 let a po tuto dobu si drží průměrné zhodnocení 15% ročně.
Seth Klarman je kromě svých výsledků známý také svojí knihou Margin of Safety, která vyšla v roce 1991 v nákladu pouze 5000 kusů. S dalším dotiskem už Seth Klarman nesouhlasil, takže kniha je aktuálně na trhu nedostatkovým zbožím a na Amazonu nebo eBay se toto první vydání nabízí v řádech jednoho až pěti tisíců dolarů.
Právě v této knížce Seth Klarman hned na začátku píše o rozdílu mezi investorem a spekulantem a popisuje ho na příběhu o sardinkách:
Na pobřeží Kalifornie mělo dojít k nedostatku sardinek a v důsledku toho stoupala cena plechovek se sardinkami až do nebes. Jednoho dne se jeden zámožný kupec rozhodl dopřát si jednu z těch plechovek, kterou koupil a začal ji jíst. Po chvíli mu ale začalo být špatně a tak si šel stěžovat obchodníkovi, od kterého tu plechovku koupil. A ten obchodník mu řekl: „Ty jsi to nepochopil, to nejsou sardinky k jídlu, to jsou sardinky na obchodování.“
Podstata toho příběhu spočívá v tom, že jakmile budete kupovat drahé akcie které nemají tu hodnotu, za kterou se prodávají, tak na nich vyděláte jen v případě, že najdete nějakého dalšího blázna, který bude ochotný je od vás koupit za vyšší cenu. A takového blázna můžete najít, nebo třeba taky ne.
Zatímco když pracujete s hodnotou akcií, hledáte kvalitní akciové firmy a podaří se vám takové akcie koupit levně, tak je pak mnohem pravděpodobněji od vás někdo koupí dráž, ale za cenu, která opravdu odpovídá jejich hodnotě.
Na čtvrté bramborové příčce se umístil Walter Schloss, investor, který obchodoval profesionálně celých 47 let a během těchto let dosáhl průměrného zhodnocení 16% ročně. Asi nebude překvapením, že i Walter Schloss byl žákem investiční školy Benjamina Grahama. Patřil také mezi několik investorů, kteří vyvrátili ve své době akademický názor, že trh je efektivní a že porazit S&P 500 je čistá náhoda.
Waltera Schlosse pojilo také dlouholeté přátelství s Warrenem Buffettem, ten o Schlossovi říkal, že je fenomenální a také velmi tvrdohlavý investor, který si nenechá do investování od nikoho mluvit, což se odráželo na jeho investičním stylu.
Například věřil, že není možné dostatečně dobře poznat akcie jen tak sledováním zvenčí, takže jednou z jeho pozoruhodných taktik bylo, že v akciových firmách, které ho zaujaly, nakoupil malou pozici, aby mohl firmu dostatečně pozorovat a teprve potom svoji pozici navyšoval.
Tohle mi připadá jako skvělý příklad toho, když se lidé ptají, jestli má smysl investovat malou částku, protože i když investujete malou částku, tak už začnete přemýšlet v investičním módu a máte tendenci sbírat si víc informací a zlepšovat se.
Každopádně i té malé pozici u Waltera Schlosse předcházel nějaký výběr a analýza.
Na třetím místě se umístil Philip Carret, který měl za sebou úctyhodných 55 let profesionálního investování, během kterých dosáhl průměrného zhodnocení 13% ročně. Philip Carret byl speciální tím, že byl mentorem Warrena Buffetta, který se za ním chodil radit.
Carret tak pravděpodobně stejně jako Buffetovi, tak při svých veřejných vyjádřeních zdůrazňoval důležitost disciplíny a trpělivosti. Konkrétně řekl: „Tradeři málokdy umírají bohatí, zatímco trpěliví investoři většinou ano. Znal jsem spoustu investorů, kteří byli mnohem chytřejší než já, ale neměli ten správný mindset. Po jedné neúspěšné investici jsem se pokusil najít mentální proces, který mě svedl z cesty – bylo to moje ego.“
A teď aby to neznělo nějak morbidně, ale Philipu Carretovi se opravdu podařilo zemřít jako bohatému trpělivému investorovi, protože se dožil 101 let a na účtu měl 3,4 miliardy dolarů.
Mimochodem vydržte až do konce, protože se na úplný závěr podíváme na věk jednotlivých investorů a myslím, že budete překvapení.
Na druhé příčce se umístil Charlie Munger. Byl profesionálním investorem celkem 58 let a během těchto let dosáhl úctyhodných 19% ročně. Charlie Munger byl známý především jako investor, ale kromě toho se také velmi zajímal o filozofii, kterou pak do svého investičního stylu promítal.
Strávil například léta studiem chyb a neúspěchu, aby zjistil jeho podstatu a tím pádem mohl lépe dosáhnout úspěchu. A došel k závěru, že pokud člověk v něčem selže, tak to není kvůli jedné obří chybě, nebo proto, že by měl smůlu, ale že selhává po kouscích, s jednou malou chybou tady, jedním špatným rozhodnutím tam, až se to najednou sečte. Úspěch a neúspěch tak podle něj nepřicházejí jako blesk z čistého nebe, ale vyvíjí se postupně krok za krokem.
A když pak při jedné večeři dostal Charlie Munger otázku, která z jeho kvalit stojí za jeho investičním úspěchem, tak odpověděl: „Jsem racionální. To je odpověď. Jsem racionální.“ A dodal: „Lidé, kteří tvrdí, že jsou racionální, by měli vědět, jak věci fungují, co funguje, co ne a proč.“
Takže pokud chcete vědět, jak fungují akcie, zapněte si odběr nejnovějších článků na konci úvodní stránky ZDE.
Na prvním místě se pak neumístil nikdo jiný než legendární Warren Buffett a sice díky svojí nejdelší profesionální kariéře investora, která trvá už 59 let. Ale také díky tomu, že během těchto let dosahuje průměrného zhodnocení obdivuhodných 22% ročně.
Investiční strategie Warrena Buffetta je poměrně dobře známá, jedním z velmi důležitých bodů je například to, že by se měl člověk při investování držet svého kruhu kompetencí a investovat opravdu jen do toho, čemu rozumí.
Já bych tady chtěla ale vyzdvihnout i morální zásady, které Warren Buffett uplatňuje, protože to není ve světě financí úplnou samozřejmostí.
Warren Buffett zastává názor, že tím kým je, se stal také díky tomu, v jaké společnosti se narodil. V jednom rozhovoru kdysi řekl, že pokud by se narodil do chudé rodiny v některé ze zemí třetího světa, tak by mohl být chytrý sebevíc a investorem, kterým je dnes, by se nikdy nestal.
I proto se zavázal, že po své smrti přejde 99% jeho jmění na charitativní organizace, čímž do společnosti vrátí bohatství v hodnotě víc než 100 miliard dolarů. Což už jsou finance nad rámec jeho dosavadních charitativních počinů. Jak sám řekl: „Život nejlépe využijeme tím, když ho strávíme něčím, co ho překoná.“
Tím bychom měli dnešní žebříček největších investorů na světě kompletní. Když jsem u Warena Buffetta zmiňovala jeho morální zásady, tak je potřeba dodat, že některé investory jsem z dnešního žebříčku nakonec vyřadila právě z důvodu jejich morálního hendikepu, protože se u některých ukázalo, že sice dosáhli senzačních investičních výsledků, ale měli na svém kontě třeba machinace s účetními čísly, sexuální harašení nebo nelegální obchodování se starožitnostmi.
Naopak většina investorů, kteří se do žebříčku dostali si své jmění nenechávali jen pro sebe a jsou nebo byli významnými filantropy.
Každopádně teď ještě na samotný závěr ten slibovaný přehled věku jednotlivých investorů:
V tabulce vidíte přehled investorů a věk, kterého se konkrétní investor dožil, nebo kolik mu je aktuálně teď let. Můžete si všimnout, že podezřele často ten věk začíná na devítku. Takže pokud byste potřebovali nějaký další důvod proč investovat, tak potenciál dlouhověkosti určitě taky není k zahození :).