3 DŮVODY, PROČ AKCIOVÝ TRH NENÍ EFEKTIVNÍ

Proč je i v dnešní době stále možné nacházet na akciovém trhu příležitosti? A proč ani při tom množství informací, které jsou aktuálně dostupné, často neodpovídají ceny akcií jejich vnitřní hodnotě, ale bývají podhodnocené nebo nadhodnocené? Dnes se podíváme na tři důvody, proč má stále smysl vybírat si aktivně konkrétní akciové firmy a nespokojit se jen s pasivním investováním do indexu.

V ideálním světě každý jedná ve svém nejlepším zájmu, využívá všechny relevantní informace a rozhoduje se promyšleným logickým způsobem. Tohle je předpoklad, který stojí za půl století starou „teorií efektivního trhu“. Ta tvrdí, že na efektivně fungujícím trhu ceny akcií vždy přesně odrážejí jejich skutečnou hodnotu.

Já jsem si všimla, že se občas objeví podobný názor i pod videi na YouTube kanálu Úspěšná investorka, že je akciový trh efektivní a vlastně nemá smysl snažit se investovat do konkrétních akcií, protože v dnešní době při množství dostupných informací už podhodnocené akcie vlastně není šance najít.

Jenže pokud by tohle byla pravda a trh by byl skutečně efektivní, tak by dnes už nebyli investoři s nadprůměrnými výnosy jako Warren Buffett a současně by na druhou stranu investorům nehrozily ani žádné příliš velké ztráty.

Pokud by byl totiž trh zcela efektivní, tak by neexistovaly ani příležitosti, ani hrozby, protože tržní ceny akcií by odrážely všechny dostupné informace, započítávaly by veškerá rizika i budoucí zisky a pohybovaly by se rychle tak, aby cena vždy odpovídala vnitřní hodnotě akcií.

Pojďme se teď podívat na tři důvody, na základě kterých je zřejmé, že trh není efektivní a díky kterým se i v dnešní době nachází na akciovém trhu příležitosti.

Mimochodem nenechte si ujít příležitost podívat se včas i na příští článek / video a zapněte si odběr na konci stránky ZDE.

Absence informací

Prvním důvodem, který přispívá k tomu, že na akciovém trhu najdete podhodnocené ale i nadhodnocené akcie, je absence informací. A teď se tu nebavíme o tom, že by byly ty důležité informace uzamčené někde v trezorech švýcarských bank a dostupné jen pro hrstku vyvolených. Jde spíš o to, že někteří investoři některé zdroje informací zkrátka nepoužívají.

Typickým příkladem a současně i takovou začátečnickou chybou je opomíjení finančních výkazů. Spousta investorů čerpá informace převážně z akciových portálů, což je v počáteční fázi výběru akciové firmy úplně v pořádku, já akciové portály používám taky, protože některé informace tam najdete zkrátka jednodušeji. Potíž akciových portálů ovšem spočívá ve dvou věcech.

První je, že na nich bývají chyby – zkrátka uvedené číslo není správně a někdy takovou chybu od sebe jednotlivé akciové portály dokonce vzájemně kopírují. Takže můžete nabýt dojmu, že když je daná hodnota stejná na více portálech, tak musí být správně, ale ona třeba správně není.

A druhou věcí je, že na těch akciových portálech některé informace úplně chybí – například údaj o zadluženosti firmy a o tom, jakou část závazků tvoří dlouhodobý dluh.

Finanční výkazy přímo od zdroje, přímo ze stránek konkrétní akciové firmy, jsou proto zárukou správných a také kompletních informací. Takže investoři, kteří čerpají informace přímo z finančních výkazů, pak mají jednoznačně při svých investičních rozhodnutích výhodu oproti těm, kteří to nedělají.

Pokud chcete mít tuto výhodu a vědět, jak číst ve finančních výkazech, mrkněte na info ke kurzu Cesta úspěšné investorky ZDE.

Vnímání stejných informací odlišně

Přesuňme se k důvodu číslo dvě a tím je vnímání stejných informací odlišným způsobem.

Typickou situací je to, když se zveřejní kvartální výsledky nějaké akciové firmy. Část investorů je vyhodnotí pozitivně jako dobré výsledky, další část investorů je vyhodnotí negativně jakože nic moc a část investorů je vyhodnotí neutrálně. Pak záleží na tom, která skupina investorů je zrovna početnější a podle toho buď cena akcií vyskočí nahoru, spadne dolů a nebo neudělá nic.

Pro mě osobně bývá ta reakce trhu na kvartální výsledky občas překvapení, protože někdy čtu výsledky, které mi objektivně připadají dobré, firma navýšila zisk, nikde žádný problém, ale protože nebylo dosaženo přesně takových výsledků, které odhadovali analytici, tak je to najednou obrovské zklamání a cena akcií jde dolů. Jindy si říkám, že ty výsledky nevypadají nic moc, ale cena akcií jde nahoru.

Takovým ukázkovým příkladem z posledních týdnů byly výsledky Mety a Tesly. 

Meta představila solidní výsledky, navýšila výrazně tržby i zisk, překonala dokonce odhady analytiků, ale v budoucím výhledu firma zmínila, že v dalším kvartálu očekává nepatrně nižší tržby v porovnání s očekáváním analytiků a že také chystá další investice do oblastí, které prozatím nejsou ziskové. Což je pro mě jakožto hodnotovou investorku naprosto v pořádku. A bum, akcie se propadly o 19%.

Naopak Tesla oznámila meziročně nižší tržby a pokles zisku o víc než půlku, ale Elon Musk v budoucím výhledu společnosti sdělil, že mají v plánu uvést na trh cenově dostupnější elektroauto dřív, než očekávali. A akcie Tesly po tomto oznámení vyskočily o 12% nahoru.

Za mě v obou případech naprosto iracionální reakce. Ale ukazuje to skvěle na to, jak se může pohled různých investorů na stejnou věc lišit, když se jeden soustředí na reálná faktická čísla a druhý spíš na budoucí odhady. Takhle v podstatě vzniká to, kdy jednomu připadá nějaká akcie drahá a jinému zase levná. Ale pravdu má většinou jen jeden.

Racionální vs. emocionální investiční rozhodnutí

Třetím důvodem, proč je možné na akciovém trhu najít příležitosti, je skutečnost, že se tam současně potkávají investoři, kteří dělají racionální investiční rozhodnutí, ale také investoři, kteří dělají emocionální investiční rozhodnutí. A zatímco první skupina racionálních investorů se řídí především logikou a fakty, tak druhá skupina emocionálních investorů je ovlivňována spíše subjektivními pocity.

Velmi trefným příkladem toho, jak velký vliv mají emoce na akciový trh, je tzv. „averze ke ztrátě“. To je termín, se kterým přišli v roce 1979 behaviorální ekonomové a myšlenka, která za ním stojí, je to, že lidé jsou dvakrát citlivější na ztráty než na zisk.

Jinými slovy to znamená, že ať už půjde jen o představu nebo o reálnou situaci, tak pocit radosti, že se vám podaří vydělat 100 000 korun, nebudete prožívat zdaleka tak intenzivně jako negativní pocit, když byste měli o stejných 100 000 korun přijít. Částečně je tak averze ke ztrátě zodpovědná za to, proč má trh tendenci jet nahoru po eskalátoru, ale dolů výtahem.

Každopádně v obou dvou směrech můžeme pozorovat, jak se ceny akcií dostávají při pozitivnímu sentimentu až do nesmyslných výšin a při negativním sentimentu na překvapivá dna. Důkazem toho jsou ostatně v průběhu času jednotlivé rostoucí a následně praskající akciové bubliny.

Závěrem už jen dodám, že neefektivnosti trhu by se člověk neměl bát, ale naopak se na ni dívat jako na zdroj příležitostí. Pokud se při investování budete snažit získat maximum informací, budete se při tom soustředit spíš na fakta než projekce budoucnosti a zůstanete při tom racionální, tak bude výhoda jednoznačně na vaší straně.