TULIPÁNOVÁ HOREČKA: První investiční bublina a jak se z ní dnes poučit

Tentokrát se podíváme na tulipánovou horečku – vůbec první zdokumentovanou investiční bublinu, která praskla v roce 1637 v Holandsku. Tulipánová horečka je opředená mnoha příběhy, které si lidé postupem času docela přibarvili a pár z nich si pro zajímavost povíme.

Ale důležitější je, jaké poučení si můžeme z tulipánové horečky odnést a aplikovat na dnešní dobu, abychom se ideálně vyvarovali podobného investičního neúspěchu jako cibulek-chtiví kupující v 17. století.

1 tulipánová cibulka za 5 městských domů

Přestože se o tulipánové horečce můžeme dočíst spoustu pohádkových příběhů a byl o ní natočený dokonce stejnojmenný film, který mimochodem na ČSFD nemá úplně nejlepší hodnocení a recenzenti ho trochu srovnávají s Padesáti odstíny šedi, tak faktem zůstává, že tulipánová horečka je dodnes symbolem toho, jak snadno se dá dav strhnout k nesmyslným nákupům.

Ceny tulipánových cibulek se vystavovaly a dodnes o nich jsou poměrně solidní záznamy. Jednou ze slavných cibulek byla odrůda Viceroy, jejíž jedna cibulka se na vrcholu před prasknutím bubliny prodávala za cenu 5 městských domů.

A pro zajímavost cena za jednu cibulku další odrůdy Semper Augustus vystřelila od listopadu 1636 do února 1637 o 6000% – to jinými slovy znamená, že pokud byste investovali 100 korun, tak byste za rok hypoteticky vydělali miliardu a čtvrt.

O Rembrandtovi, pivovaru a námořníkovi

A teď k těm příběhům. Traduje se, že údajně holandský malíř Rembrandt van Rijn musel kvůli nákupu několika cibulek tulipánů později prodat svůj dům a vyhlásit bankrot.

Jiná historka tvrdí, že se tři cibulky prodaly za celý pivovar.

A další příběh vypráví o námořníkovi, který údajně omylem snědl několik tulipánových cibulek, které si spletl s obyčejnou cibulí. A jelikož tak zkonzumoval doslova poklad, který by uživil celou námořnickou posádku po celý jeden rok, tak i kvůli zákonům, které tehdy zakazovaly ničení tulipánových cibulek, strávil námořník kvůli svému omylu několik let ve vězení.

Tulipánová horečka – nudnější, než jste si mysleli

Všechny tyto příběhy ale nejsou nikde pořádně doloženy a londýnská profesorka dějin Anne Goldgarová třeba tvrdí, že tulipánová horečka je mnohem nudnější, než si většina lidí myslí.

S apokalyptickým scénářem, který měl přivést velkou spoustu lidí na dlažbu, to prý nebylo zas tak horké, protože Anne Goldgarová údajně v historických pramenech nenašla záznam o jediném člověku, který by kvůli tulipánové horečce zbankrotoval.

To, že však ceny tulipánů stoupaly do nebeských výšin je fakt, který vznikl tak, že si lidé vzájemně prodávali nejen cibulky tulipánů, ale postupně mezi sebou obchodovali i s kontrakty na budoucí dodávky cibulek, protože tulipány podléhají sezónnosti a mohou se přesazovat jen během několika málo měsíců v roce.

Obchodování v zapadlých hospodách

Takovéto kontrakty však byly už i v roce 1610 zákonem regulovány a v souvislosti s tulipánovou horečkou došlo ještě k několika dalším přísnějším regulacím, což způsobilo, že se obchodování s tulipánovými cibulkami přesunulo z oficiálního prostoru do zapadlých hospod.

Tam obchodníci nabízeli podnapilým návštěvníkům krčem pohádkové zbohatnutí a podařilo se tak vytvořit spletenec smluv, ve kterém si lidé prodávali budoucí závazky k neexistujícím tulipánům.

Jednotlivé kontrakty měly nastavené poplatky na maximálně v přepočtu 500 korun z budoucí ceny, takže naskočit do takového obchodu a zkusit štěstí bylo pro většinu lidí snadné. Jakmile pak ceny spadly k nule, tak ti, kteří uzavřeli takové kontrakty v podstatě neprodělali. Prodělali pouze ti, kteří tulipány fyzicky koupili a ti, kteří se kvůli nákupům zadlužili.

Z dostupných historických pramenů, které ve své knížce Ekonomické bubliny uvádí ekonom Dominik Stroukal, se ukazuje, že těch kontraktů a spekulací na růst ceny tulipánů se tehdy účastnilo poměrně malé množství lidí a celá tulipánová horečka proběhla mnohem nudněji, než se může zdát.

Poučení a investiční pravidlo č. 1

Přestože je tulipánová horečka z větší části mýtus, tak se tady dostáváme k poučení a v podstatě investičnímu pravidlu č. 1 a tím je:

Nikdy neinvestovat půjčené peníze, ale vždy a pouze jen svoje vlastní.

Dluhy obecně představují rizikový faktor ve všech bublinách, kterými si lidstvo doposud prošlo. Protože pokud se člověku nějaká investice nepovede a přijde o své peníze, tak ho to bude nějakou dobu štvát.

Ale pokud se investice nepovede a člověk při tom přijde o cizí půjčené peníze, tak se často dostává do zatraceně svízelné a pro mnohé často bezvýchodné situace. A právě takové situace pak končí různými tragickými scénáři.

Takže pokud investujete nebo o investování uvažujete, tak už jen tím, že dokážete odolat pokušení půjčit si na investice, tak tím výrazně snižujete riziko, které nestojí zato podstupovat.

A pokud naopak chcete zvýšit úspěšnost svých investic, tak si nezapomeňte odkliknout odběr nejnovějších článků ZDE nebo videí na YouTube ZDE.