Svoji první akcii jsem vlastnila, když mi byly 2 roky. Narodila jsem se se stříbrnou lžičkou?  Ne - tedy pokud se za stříbrnou lžičku nedá považovat výchova, jaké se mi dostalo.

Jako dítě jsem od rodičů nikdy nedostala kapesné, ale zato mi jednou ročně do mé dětské pokladničky přibylo pár tisícikorun z dividend, které vlastně to kapesné pokryly. Zpětně to vidím ze strany rodičů jako geniální tah.

V roce 1992, když přišla kuponová privatizace, totiž můj otec nechal pár akcií napsat přímo na mě. A když některá z akciových firem v mém portfoliu vyplácela dividendy, chodila jsem je do banky vybírat s rodiči.

Jako dítě jsem samozřejmě ještě neměla občanku a paní v bance za přepážkou se na mě vždycky dívala podobně rozpačitě jako hotelová recepční v Sám doma 2, když si Kevin vyzvedával klíče od svého hotelového apartmá.

I přes takovýto brzký start jsem ale do svých 24 let v akciovém počínání spíš jen sledovala svého tátu. V roce 2014 ale přišel zlom a ve mně se probudila touha jít vstříc vlastním akciovým úspěchům (a zpočátku i neúspěchům).

Akcie z dětství si mezitím žily svým životem. Některé byly zrušeny z důvod krachu firmy, jiné vygenerovaly nějaký zisk. Pro bezstarostný život v bohatství až do konce života to zdaleka nestačilo, ale jako základní kapitál k těm pár drobným, které jsem nashromáždila z brigád během studentských let, to byla rozhodně pomoc a příležitost. 

Místo očekávaného rychlého zbohatnutí ale přišla řádka typických začátečnických chyb - tedy vlastně zkušeností. Naštěstí žádná z těchto zkušeností nebyla nikdy fatální, takže jsem se mohla o úspěch pokoušet dál. Moje netrpělivá povaha mi v tom úplně nepomáhala, ale vytrvala jsem, věřila jsem, prostě jsem se rozhodla, že to dokážu.

Postupně se mi podařilo mezi těmi všemi investičními doporučeními najít si vlastní strategii, která je dlouhodobě udržitelná, zisková, baví mě a postupně naplňuje můj sen - finanční nezávislost. Moje strategie začala fungovat ve chvíli, kdy jsem se přestala přizpůsobovat klasickému obrazu o investování a naopak přizpůsobila investování tomu, kdo jsem, co znám a co mě zajímá.

Na mojí cestě mi díky svým znalostem, odvaze a zkušenostem v začátcích nejvíc pomohl můj otec a později i strýc mého muže, za kterými jsem kdykoli mohla přijít pro radu, aniž bych se musela bát, že jim moje otázka bude připadat hloupá nebo trapná. Přišlo mi to normální, protože mám ve svém okolí štěstí na "osvícené" emancipované muže. Postupem času mi ale došlo, že tohle privilegium každá žena nemá.

I v dnešní době pořád vnímám, že je investování do akcií spíš mužská záležitost a ženy o tomto tématu moc nemluví, mimo jiné protože nemají ve svém okolí takovou podporu a možnost zeptat se beze strachu na cokoli.

Proto vznikl projekt Úspěšná investorka, v rámci kterého se snažím tvořit bezpečný prostor, který jsem měla já a předávat inspiraci, motivaci a informace o světě akciového investování, aby mnohem více žen mohlo úspěšně zhodnocovat své peníze, ať už je jejich sen a finální cíl jakýkoli.