Na první pohled byste to do nich neřekli. Nenápadní lidé, kteří žijí skromně, bez okázalosti a přitom mají na účtu miliony. Mohli by si dovolit všechno, ale místo toho dělají chytrá a promyšlená finanční rozhodnutí. Pokud vás zajímá, jak vypadá 6 návyků tiše bohatých lidí, čtěte dál.
Nejbohatší lidé, které znám, paradoxně vůbec nevypadají bohatě. Mohli by si koupit Porsche, ale jezdí raději ve staré Toyotě. Mohli by si dovolit všechno značkové, ale nosí nenápadné oblečení a nakupují v běžných obchodech.
Tihle lidé totiž vědí, že skutečné bohatství nespočívá v tom, co lidé vidí, ale v tom, co se děje v zákulisí. Soustředí se na chytré investice, disciplinované utrácení, dlouhodobé myšlení a toho si většina lidí nevšímá.
Pokud ale nechcete být jako většina a zajímají vás návyky, které dělají velký rozdíl mezi těmi, kteří jen vypadají bohatě a těmi, kteří bohatí skutečně jsou, tak se na ně na následujících řádcích podíváme.
A než se do toho pustíme, pokud chcete mít finance pevně ve svých rukách a zajímá vás investování do akcií, mrkněte na kurzy a materiály volně ke stažení ZDE.
A teď už zpátky k dnešnímu tématu.
Prvním návykem je, že automatizují skoro všechno. Tiše bohatí lidé jsou líní tím nejlepším možným způsobem. Neplýtvají energií na to, aby se snažili každý den, týden nebo měsíc vzpomenout na to, co by měli udělat, protože tak vzniká riziko, že se na spoustu věcí prostě zapomene.
A také usilují o to, aby odbourali většinu unavujících opakujících se rozhodnutí, která by museli udělat. Proto se snaží do svojí rutiny zavést automatizaci v maximální možné míře.
Začíná to už u tak drobných věcí, jako je třeba plán jídel na týden dopředu, který se střídá podle předem stanovené šablony, kdy například každou středu budou těstoviny. Nebo omezení každodenního rozhodování, co si vzít na sebe, které se dá jednoduše odbourat výběrem několika osvědčených kombinací. V práci jsou pak skvělým příkladem automatizace e-mailové šablony, protože drtivá většina dotazů se opakuje.
Tohle jsou praktické drobnosti, které ale ve výsledku šetří spoustu času a energie, které je tak možné věnovat důležitějším věcem.
Když se přesuneme k financím, tak jde o nastavení trvalých příkazů na opakující se platby typu energie, telefony, obědy dětem. A v neposlední řadě automatické přesouvání peněz z běžného účtu na investiční účet hned po výplatě.
Tohle je ten už mnohokrát skloňovaný koncept „platit sobě jako první“, který odstraňuje veškerá dramata a rozhodování spojené s penězi a prakticky mění pravidla hry. Protože naprosto eliminujete hlas v hlavě, který by vám mohl říct: Což takhle nechat ty investice až na příští měsíc, nebo tam poslat o pár tisícovek míň – nebude lepší koupit radši tu novou bundu, která vypadala tak dobře?
Tiše bohatí lidé se zkrátka nespoléhají na sílu vůle. Dobrá finanční rozhodnutí dělají jen jednou a pak nechají systém, aby se o vše postaral.
Za druhé, soustředí se nejprve na hodnotu a až pak na cenu. Tiše bohatí lidé mají k utrácení zvláštní vztah. Nekupují laciné věci, ale jsou neuvěřitelně chytří v tom, jak utrácejí peníze a kam jejich peníze jdou.
Raději utratí 5 000 Kč za pár bot, které vydrží 10 let, ale neutratí 1 000 Kč za moderní boty, které se rozpadnou za šest měsíců. Koupí si spolehlivé auto, místo aby si financovali úplně nové, které ztratí polovinu své hodnoty v okamžiku, kdy s ním odjedou z autosalonu.
Na prvním místě jde o hodnotu. Jak řekl Warren Buffett: „Cena je to, co platíte, hodnota je to, co dostanete.“ Proto se ptají se sami sebe: „Když za to zaplatím, stojí to opravdu za to?“ Spíš než by si položili jen otázku, jestli si to můžou dovolit.
Přesuňme se k číslu tři. Dalším ze zvyků je, že tiše bohatí lidé přemýšlí v desetiletích, ne v měsících. Tohle je pravděpodobně také jeden z největších rozdílů. Jednoduše hrají s časem úplně jinou hru.
Zatímco většina lidí je ve stresu kvůli svému rozpočtu na tento měsíc nebo kvůli dovolené na příští měsíc, tak tiše bohatí lidé přemýšlí o tom, kde chtějí být za 5 let, 10 let, 20 let. Chápou kouzlo složeného úročení a jsou si vědomi toho, že to funguje jen tehdy, když tomu dáte čas. Jsou v pohodě s tím, že teď žijí skromně, protože dobře ví, že každá koruna, kterou dnes investují, může mít v budoucnu hodnotu pěti nebo deseti korun.
Je jasné, že přemýšlet takhle třeba ve dvaceti letech, je opravdu těžké, protože i představa deseti let se zdá být jako věčnost. Ale jisté je, že těch 10, 20 let stejně uteče a pak máte dvě možnosti: buď dospějete k těm 45, 50 letům s hromadou starých věcí, které jste si koupili, když vám bylo dvacet, a nebo do toho věku můžete dospět s dostatkem peněz, abyste mohli dělat, co chcete.
Tiše bohatí lidé volí tu druhou možnost.
Za čtvrté, zaměřují se víc na čisté jmění než na příjem. Většina lidí je posedlá tím, kolik vydělávají, jaký mají příjem. Ale tiše bohatí lidé se mnohem více starají o to, kolik si nechají, kolik jim nakonec zůstane.
Tohle jsou úplně jednoduché počty, ale většina lidí je ignoruje.
Pokud totiž vyděláte 100 000 Kč a všechny peníze utratíte, tak jste pořád měsíc za měsícem na nule. A pak máte někoho jiného, kdo vydělává 50 000 a investuje z toho 15 000 Kč. Skutečné bohatství si buduje byť i s polovičním příjmem ten druhý člověk.
Tiše bohatí lidé si proto svědomitě sledují svoje čisté jmění. Přesně ví, co vlastní a zaměřují se na to, aby toto číslo v průběhu času rostlo.
Číslo pět je velmi důležitá věc, na kterou nejsme u nás v Česku vůbec zvyklí a sice mít více zdrojů příjmu. Tohle je pravděpodobně ta nejzásadnější věc na celém tomto seznamu. A nemyslím tím mít nezbytně více vedlejších činností, mám na mysli vkládání peněz do něčeho, co vám může nějakým způsobem generovat návratnost.
Protože spoléhání se na jeden zdroj příjmů je riskantní.
Tiše bohatí lidé možná mají své hlavní zaměstnání, ale také investují. Ať už se jedná o příjem z pronájmu, dividendy z investic, malý vedlejší byznys, tak k tomu, abyste postupně změnili svůj život, nepotřebujete najednou obrovské množství peněz, ale potřebujete peníze, které se sčítají a pomalu se hromadí.
Těch více zdrojů příjmu vám za A: dává finanční jistotu, za B: to znamená, že se nespoléháte na jedinou věc, na jednu osobu ani na jednu společnost, pokud jde o váš finanční klid. A za C: dává vám to možnosti. Pokud se stane něco s vaším hlavním zaměstnáním, nejste úplně v háji.
Tiše bohatí lidé vždy hledají způsoby, jak přimět své peníze, aby pro ně dál pracovaly. Protože chápou, že výměna času za peníze má svoje limity.
A za šesté, vyhýbají se inflaci životního stylu. Tohle je podstatný prvek, který rozhoduje o úspěchu nebo neúspěchu. Většina lidí totiž dostane zvýšení platu a okamžitě začne více utrácet. Tiše bohatí lidé naopak dostanou zvýšení platu a pokračují dál, jako by se to nestalo.
Kolem sebe většinou vidíme, že přijde povýšení a člověk se najednou častěji stravuje v restauracích, kupuje si hezčí oblečení, má hezčí hodinky, vylepšuje si byt. Než se naděje, tak se všechny peníze navíc doslova rozplynou v nových věcech.
Tiše bohatí lidé si dlouho zakládají na tom, aby jejich životní styl zůstal víceméně stejný, i když jejich příjem roste – dokud nedosáhnou fáze, kdy vědí, že je to v pořádku, a mají dostatek peněz navíc, který můžou použít, když budou chtít. Občas si samozřejmě dopřejí i něco pro radost, ale v žádném případě si nenechají vyšší plat sežrat svými navýšenými výdaji.
Takže kdykoli dosáhnete na zvýšení platu, zvažte, jestli chcete třeba 20% z těchto peněz navíc použít na něco, co Vám udělá radost. Takže při zvýšení o 5 000 Kč si vyčleníte 1 000 Kč na vylepšení nějaké jedné malé věci, ale zbytek by měl jít přímo na budování vašeho dlouhodobého bohatství.
Pořád si můžete užívat část toho dodatečného příjmu, ale nenecháte inflaci životního stylu sežrat veškerý váš pokrok, protože každé vylepšení životního stylu se v podstatě stane trvalým výdajem. Jakmile si totiž zvyknete utrácet víc, tak je těžké vrátit se zpět.
A jsme u konce, to bylo 6 návyků tiše bohatých lidí. Pokud se vám tento článek líbil, budete skvělí, když ho podpoříte sdílením. A možná by vás mohl zaujmout i jeden z mých předchozích článků: Proč je důležité vypadat chudě. Nezapomeňte se přihlásit k odběru ZDE (na konci stránky), ať si můžete nejnovější články přečíst jako první. Já se s vámi pro dnešek loučím, děkuji vám za pozornost a budu se těšit zase příště.